Malované jaro

Asi většina z nás si uvědomuje kouzlo jara, barvy, vůně, sluníčkem zalitá probouzející se krajina… To vše jaksi patří k jaru. Já vám dnes chci vyprávět zážitek, který se neodmyslitelně vztahuje k jaru, k obci Sobíňov a terénní stanici ČSOP 42/05 Chotěboř.

Na počátku měsíce května jsme byli seznámeni s chystanou akcí související se soutěží o titul Obec roku, do které se Sobíňov přihlásil. Naším úkolem bylo připravit prezentaci organizace s přihlédnutím ke spolupráci s obcí. Prošli jsme zásobu fotodokumentace z našich sobíňovských akcí, přidali stručné texty a vše umístili na kreslířský stojan po mém dědečkovi. Ze zbylých zásob propagačních materiálů jsme připravili košík plakátů, brožur a pohlednic. Byli jsme připraveni.

Pondělní ráno 30. května bylo jako malované, u fary v Sopotech se již vše chystalo na příjezd komise. Velice ochotně nám převezli naši prezentaci k faře, kde byly soustředěny spolky působící v obci. Rozložili jsme si připravené materiály a netrpělivě očekávali věci příští. V čase čekání jsme měli možnost pohovořit s myslivci, obdivovat vystavené trofeje, přečíst si historii hasičského sboru a prohlédnout jejich vybavení, nahlédnout do fary, kde byly umístěny materiály související s historií a projekty zaměřené na rozvoje obce, ale byly zde vystaveny i práce šikovných sobíňovských žen. V tichu a klidu jsme obdivovali interiér poutního kostela Navštívení Panny Marie.

Před polednem zabrzdil na návsi autobus, komise vedená panem starostou navštívila kostel, prošla všechny připravené prezentace, fotoaparáty cvakaly, v zápisnících se vršily poznámky, vlna návštěvníků se přelila.

V tu chvíli jsem si uvědomila, jak příjemný pocit ve mně zanechala tato akce. Po celou dobu přicházeli lidé ze vsi, maminky s kočárky, staříci o hůlce, babičky v zástěře. Všichni si pečlivě prohlíželi vystavené prezentace, vyptávali se a hlavně chválili. Chválili nás, a to potěší vždy, ale především pana starostu. Za všechny jeden příklad, paní, která byla s komisí v autobusu a vyslechla komentář pana starosty, to popsala těmito slovy:“…no a když jsem to všechno poslouchala a viděla, neubránila jsem se slzám…“

Domnívám se, že se dá v případě soutěže hodně připravit, vybudovat a snad i komisi podsunout, ale to, co jsem vnímala v Sobíňově, to byl nelíčený zájem, obrovská chvála pana starosty a jeho pomocníků, srdeční záležitost, a proto stojí zato alespoň malým dílkem pomoci.

Mgr. Věra Váchová, předsedkyně ČSOP 42/05 Chotěboř